Právě jsme přešli do romantických zákoutí barokní části konopišťského parku. Za Františka Václava Vrtby byla v roce 1746 zasypána jižní část hradního příkopu a před jižním průčelím zámku byla vybudována pozdně barokní zahrada italského typu. Terén je rozčleněn do dvou teras, výškový rozdíl mezi spodní a horní terasou je překonán opěrnou zdí. Terasy, nazývané také partery, lemuje zábradlí v podobě balustrád.
Těžištěm obou parterově ztvárněných teras jsou sochy. Na nižší terase je to socha Diany (římský název pro božskou vládkyni přírody Artemis) a na vyšší terase sousoší Psovoda, vytvořené vídeňským sochařem Emilem Fuchsem přibližně na přelomu 19. a 20. století. Na dolní balustrádě byly kolem roku 1900 umístěny čtyři sošky pomocníků boha lásky Amora, tzv. putti, jako alegorie čtyř ročních období. V současné době je zde pouze jedna soška. Na spodní terase si všimneme náhrobních kamenů různého původu a stáří, umístěných na zdi.
Velmi zajímavé je zde také rostlinstvo. Tisy červené (Taxus baccata) jsou tvarovány. Když ze spodní terasy projdeme kolem jinanu dvoulaločného (Ginkgo biloba) a šácholanů Soulengeových (Magnolia x soulengeana) k altánku, všimneme si vpravo sochy boha Iana se dvěma tvářemi z roku 1657. Vystoupíme po schodišti, míjíme svitel latnatý (Koelreuteria paniculata). Barokní bránou pokračujeme mezi dvěma šroubovitě tvarovanými sloupy na horní parter. Poslední rekonstrukce terasy, provedená podle návrhu Ing. Radka Pavlačky, skončila v roce 2001. Při ní byla instalována i nová kašna se stylizovaným drakem.
Západním směrem je vynikající výhled přes zámecký park na dva malebné vrchy - Chlum (505 m n. m.) a Neštětickou horu (536 m n. m.).
Po trase naučné stezky se vrátíme barokní bránou k hradnímu příkopu s medvědy. Další zastávka je umístěna v prostoru za sochami starořeckých bohů.
Svitel latnatý (Koelreuteria paniculata Laxm.) je další výraznou dřevinou této části parku. Tento menší strom s širokou korunou dosahuje výšky 5 až 10 m a je velmi ozdobný střídavými lichozpeřenými 20 až 40 cm dlouhými listy. Žluté drobné oboupohlavné květy, které se skládají v řídká
květenství, se na stromě objevují v červnu a červenci. Plody, nadmuté podlouhle vejčité na konci zašpičatělé tobolky, dozrávají v říjnu. Ke spodní části plodu přisedají tři malá černá semena. Domovem svitelu je východní Asie, přesněji Čína, Korea a Japonsko.
Jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba L.) je poměrně vzácná dřevina. Jedná se o velmi starou formu jehličnanu charakteristickou tím, že má jehlice srostlé do vějířků vypadajících jako listy. Dorůstá výšky
35 až 40 metrů a tloušťky kmene až 300 cm. Většinou se v parcích nachází jen samčí rostliny s jehnědovitými květenstvími, samičí jsou vzácností kvůli nepříjemnénu zápachu dozrálých plodů. Zajímavostí je, že k opylení květů dochází v květnu, ale k oplození vajíčka až na podzim po opadu nedozrálých plodů. Plod se podobá žlutozelené peckovici na dlouhé stopce. Ze semen, která nejsou narozdíl od rostliny jedovatá, lze lisovat olej. V Evropě a celé Asii se tato rostlina vyskytovala již v období dinosaurů, proto je nazývána živoucí zkamenělinou. Poslední žijící zástupce třídy jinanů
pravděpodobně pocházel z jižní a jihovýchodní Číny, provincií Jűn-nan a Če-ťing, možná i Japonska a Koreje. Některá náboženství v Asii jej považují za posvátný. Do Evropy byl dovezen v roce 1730. Všechny exempláře u nás pocházejí z kulturních výsadeb.