Stojíme na trase naučné stezky, která nás zavede do doby Ferdinanda d´Este, majitele konopišťského panství. František Ferdinand se narodil 18. 12. 1863 a již od raného dětství se v něm projevila vášeň pro lov. Z dochovaných záznamů se ví, že za svůj život skolil 274 889 kusů zvěře a to od zvěře drobné po tygry a slony. V zámku můžete uvidět některé z jeho trofejí např. 2 kůže zubrů z Polska, popelník a koš na odpadky ze sloní nohy a oháňky (tři slony zastřelil roku 1893 na Cejlonu), paroží z dvaadvacateráka od Vídně, kůže z medvědů ze Sibiře, stovky parůžků srnců z celé Evropy. V roce 1892-1893 jel Ferdinand tajně na cestu kolem světa. O jejím průběhu se dozvíme z deníku, který zveřejnil a z desetitisíců předmětů, které přivezl. Byly to trofeje, vycpaná zvířata, zbraně, etnografické předměty a přírodniny. Sbírka trofejí shromážděná na Konopišti má 12 000 kusů. Koncem 19. století začal arcivévoda Ferdinand zvěř v revírech nejen lovit, ale opravdu chovat a stal se tak vzorem mnoha evropským šlechticům. O jeho vztahu k mysliveckým tradicím vypráví také konopišťská hradní kaple, která je zasvěcena svatému Hubertu, patronu lovců. Obdiv k lovu dokazuje i socha bohyně lovu Diany v zámeckém parku.
Historie myslivosti a s ní spojeného lovu sahá až do pravěku, z těchto dob jsou však doklady způsobu lovu vzácné. Pravěký člověk lovil pro obživu, nikoliv pro zábavu. Člověk se postupně zdokonaloval a zprvu kamenné lovecké pomůcky, nahradil pokročilejšími zbraněmi. Způsoby lovu, použité zbraně i zacházení s ulovenou kořistí byly zobrazovány dobovými malíři i sochaři a některé si můžeme prohlédnout i na zámku Konopiště.
Pomocníkem lovce se stala i mnohá zvířata. První jezdecké lovy probíhaly ve stepní části východní Evropy, zbytek Evropy byl odkázán na pomoc psů a dravců. Pravidla lovu se stále zpřísňovala. Šlechta věnovala větší péče budování loveckých zařízení jako obor a bažantnic, ale i loveckých zámečků. V 18. století postupně přecházelo pouhé lovectví v myslivost, jejíž náplní je záměrný chov a ochrana zvěře.
Myslivost je většinou spolkovou činností. To znamená, že se jí věnují lidé ve svém volném čase jako koníčku. Snaží se udržet a rozvíjet myslivecké tradice a zvyky, které jsou součástí českého národního kulturního dědictví. Tradiční je myslivecká mluva, myslivecká latina, zelené oblečení, způsob chování na lovu i na společných honech, výstavy loveckých trofejí (paroží, rohů, zubů), ale i pozdrav Lovu zdar! K myslivosti patří také hudební nástroje jako lesní roh, horna a lovecká trubka - borlice. Aby se stal člověk řádným myslivcem, musí složit mysliveckou zkoušku. Pravidla ochrany zvěře a myslivosti stanoví zákon o myslivosti, ale správný myslivec by měl znát také zákony o ochraně přírody a krajiny a ochraně zvířat před týráním. Nad tím, aby nejen myslivci, ale všichni lidé v lese, dodržovali tyto zákony, dohlíží myslivecká stráž.
Myslivost zajišťuje udržení rovnováhy mezi ochranou živočišných druhů a rizikem jejich přemnožení a škodami, které zvěř může způsobit. Například přemnožená divoká prasata mohou zničit celou úrodu brambor nebo kukuřice. Ale ani myslivec nemůže střílet, po čem chce a kdy chce. Existují přísná pravidla, v jakém období povolený odlov zvěři nejméně vadí, je stanoven nejen počet možných odstřelů a někdy i stáří a pohlaví lovené zvěře. Například dospělá černá zvěř, tedy pro nás nemyslivce prase divoké, se smí lovit od 16. 8. do 31.12. Mladé kusy narozené v letošním roce, tzv selata, či loňském roce, tzv. lončáci, se loví po celý rok. Mezi celoročně lovenou zvěř patří také liška a kuna, v myslivecké mluvě označované jako zvěř škodnou.
Myslivci také pomáhají zvěři přežít těžké zimy, staví krmelce, které pravidelně zásobují krmivem. Chrání zvěř před nepříznivými vlivy prostředí, před nakažlivými nemocemi, před škodlivými zásahy lidí a před volně pobíhajícími psy a kočkami a chrání životní podmínky zvěře, zajišťují klid v honitbě a ochranu mysliveckých zařízení. Snaží se také o návrat původních obyvatel lesa do oblastí, kde byli nešetrným zacházením vyhubeni, příkladem jsou zajíci, koroptve a křepelky. Pro rovnováhu naší přírody a zachování kulturního dědictví stojí za to udržet všechno krásné a tradiční, čím naše myslivost žila, žije a bude žít. Důkazem zájmu dětí a mladých lidí o myslivost je konání tradiční soutěže Zlatá srnčí trofej.
CO VŠECHNO UMÍ LOVEČTÍ PSI?
NOROVAT, STOPOVAT, PŘINÁŠET, HONIT